Bolívijské Cordillera Real a výstup na Chacaltayu (5 395 m) mi kromě nádherných pohledů na horský masiv připravily jeden velmi nepříjemný avšak poučný celoživotní zážitek. Řidič autobusu nás měl vyvézt do výšky cca 5 200 m n.m., odkud jsme se měli po svých dostat na vrchol Chacaltayi. Čerstvě napadaný sníh mu však umožnil vyjet pouze do 4 700 m n.m. Pak už jsme museli pěšky. Zvyklá pokořit všechny fyzické cíle, které si zamanu, jsem se vydala k vrcholu. Řídký vzduch a nedostatek kyslíku však nehledí na odhodlání ani na fyzickou trénovanost. Má svá vlastní pravidla. Zhruba v polovině výstupu mi začíná být neuvěřitelně zle, motá se mi hlava, vážím tunu, je mi na zvracení, nemohu dýchat ... prostě mé pocity v tom okamžiku přesně vyjadřuje tato fotografie. Vůle je silná, v cca 5 200 m n.m. však už stoprocentně vím, že mám pouze dvě následující volby: zůstat, kde jsem a přežít nebo zkusit jít dál a zůstat. Napořád. Jelikož jsem stále tu, hádejte, kterou jsem zvolila. Ale bylo to velké osobní poznání a poučení, a také sebepřekonání...