Tento na poměry ještě moderní laoský záchod by mohl aspirovat dobrodružstvím, které mi poskytnul, na zařazení do článku Peruánská záchodová romance...kdyby byl v Peru. Ke konci návštěvy na ostrově Donexao jsem úpěnlivě hledala, kde si "oficiálně" ulevit. Ha, krásný prostorný záchod v samostatném "domečku", dokonce kachlíky kolem šlapek! Rychle přidřepnout a pak rychle k lodi, která za minutku odpolouvá. Ale co to? Dveře záchodu nejdou otevřít. Lomcuji klikou, opírám se rukama, kopu kolenem...Nic. Panika. Jsem vězněm laoského záchodu! Skrz husté rolety okna v zadní straně místnosti vidím nějakého Laosana zabraného do své práce. Křičím na něj. Reaguje otočením hlavy. Když ale zjistí, že křik vychází z oné místnosti, galantně dělá, že nic neslyší. Někdy je galantnost pěkná svi.. Panika dostupuje vrcholu, jakobych slyšela loď odplouvat. Znovu se opírám do dveří... a ty nakonec blahosklonně povolují. Prchám na loď a stíhám v poslední sekundě. Jo jo, tak krátký pobyt v Laosu a tak silný zážitek...