Zrodila se nová Terapie Pocitu

Ačkoli to nezapadá svým obsahem do těchto stránek, přesto i Vy, kteří navštěvujete či navštívíte tuto přehlídku cestovatelských fotografií, jistě ve svém životě vnímáte nějaký problém, trápení, které byste chtěli vyřešit, odstranit tak, abyste žili šťastně, spokojeně, podle svých představ. A k tomu právě slouží nová, úžasná a neuvěřitelně účinná, pro Vás přitom velmi pohodlná, Terapie Pocitu. Je ještě rychlejší a komfortnější než skvělá Terapie Mysli, kterou se ale zase na rozdíl od Terapie Pocitu můžete naučit tak, abyste si jejími technikami kdykoli sami uměli vyřešit jakýkoli problém, eliminovat jakékoli trápení z Vašeho života a tvořili si svůj život k obrazu svému. Pokud Vás z předchozích informací cokoli zaujalo, podívejte se na příslušné webové stránky. Jste vítáni!

Aukce fotografií pro Nadaci Leontinka

20. dubna 2017 se koná 10. benefiční aukce fotografií pro Nadaci Leontinka, která se stará především o zrakově postižené děti a přispívá na projekty, které jim zjednodušují a zpříjemňují život. V aukci bude i kalendář Pirelli 2014. Dražba proběhne v Hotelu Hilton Old Town Praha. Do aukce věnovalo své snímky na sedm desítek českých fotografů, včetně těch nejznámějších jako je Robert Vano, Karel Cudlín nebo Roman Sejkot. Já jsem věnovala dvě fotografie nádherných míst z řeckého ostrova Skopelos, která dominovala muzikálu Mamma Mia – snímek romantického kostelíka Agios Ioannis na skále, kde se konala závěrečná svatba a fotografii „tří borovic“ na magickém útesu, kde piknikovala muzikálová Sofie se svými „třemi otci“. Tyto mé snímky vyrobilo s veškerou péčí na své náklady spřízněné GRAFFIS studio s.r.o, kterému tímto děkuji. Vyvolávací cena za snímek o rozměru 45 x 30 cm je pouhé 2 000,- Kč.

Tak neváhejte, přijďte podpořit bohulibou věc a odnést si nějaký pěkný dárek „na stěnu“.

Více informací na stránkách Nadace Leontinka včetně katalogu dražených fotografií.

PF 2017

Fotogalerie Tenerife je tu!

Měsíc a půl velmi intenzivní, téměř každodenní práce, mi zabral výběr z tisíců snímků Tenerife, jejich drobná úprava pro web a následné loadování a popisování. A věřím, že se vyplatilo. Nyní se tak i vy můžete kochat záběry tohoto pro mne překvapivě na krásy bohatého Kanárského ostrova.

Na Tenerife jsem plánovala jet už dávno, když jsem se dozvěděla, že je to údajně nejkrásnější a nejpestřejší Kanárský ostrov. To nám potvrdila i Lucie Viková, žijící na Gran Canarii a pomáhající prostřednictvím své agentury Čechům cestovat bez oficiální cestovní kanceláře na některý z Kanárských ostrovů.

V září 2016 jsme tak měli zajištěn příjemný hotel s pokojem s velkou terasou, polopenzi a k dispozici nový Peugeot 208, který jsme, nutno říci, využili beze zbytku. Škoda jen, že počátek dovolené poznamenala ještě nepříjemně moje doznívající viróza. Každopádně jsem si myslela, že po návštěvě zemí jako Peru, Bolívie, Chile, Thajsko, Maledivy, Srí Lanka, Maroko a další, mě krásy nějakého španělského ostrova již zásadně nepřekvapí. Opak byl pravdou. Z pestrosti ostrova a pro mne zcela nových krás jsem byla opravdu překvapena, a kromě prvního a posledního dne jsme celou dovolenou cestovali ostrovem křížem krážem. Novinkou, která mě fascinovala, byla lávová krajina plná sopek v Parque Nacional del Teide. Různobarevné splazy, zajímavé struktury, totální pustina i oblast s jasně zelenými piniovými borovicemi zářícími na oranžové, hnědé i černé lávě... A do toho jedinečné geologické útvary jako Roques de García či Los Azulejos, modré skály a mnohé další. Novým objevem pro mne byly i tmavé lávové pláže, které jsem vždy chtěla někde vidět, ale dosud neměla příležitost. Bylo až úsměvné, jak výjimečná pak byla klasicky světlá písečná pláž Las Teresitas na severovýchodě ostrova. A do toho na ostrově nechyběly nádherné planiny, pohledy nad mraky, subtropická flora i vavřínové lesy. Zajímavé byly i vesničky a městečka. Snad nejvíce mě zaujalo Garachico, nádherné při pohledu shora a zajímavé uvnitř. Ujít jsme si samozřejmě nenechali ani „profláknutý“ Loro Parque s lachtaní, delfíní, kosatčí a loro show. Zde mě nadchli bílí islandští tygři, které jsem rovněž viděla poprvé, a také Planet Penguin či pavilon Aqua Viva s nasvícenými medůzami. Mnoho z těchto krás můžete obdivovat právě v nové FOTOGALERII TENERIFE. A záhy přibude menší fotogalerie Pico del Teide, nejvyšší hory Španělska, vévodící právě Národnímu parku Teide. Příjemné pokoukání.

Fotografie je samozřejmě možné licencovat k užití. K dispozici mám také tisíce dalších snímků.

Fotografické „zmrtvýchvstání“ aneb photoexpo.cz opět ožívá

Jak jste si vy, kteří na mé stránky chodíte pravidelněji, zajisté všimli, několik let jsem se těmto fotografickým stránkám de facto vůbec nevěnovala. Můj čas vyplňovala téměř 100% Terapie Mysli, úžasná mentálně-emocionální metoda, kterou jsem vyvinula a kterou velmi účinně pomáhám lidem od jejich trápení a problémů. Více viz stránky www.TerapieMysli.cz. Dokonce jsem ani nevyrazila na nějaké zajímavé zahraniční cesty, abych opět posbírala nějaké úžasné záběry. Až letos se to začalo měnit. Už jsem opět dostala chuť se někam podívat, někam, kde jsem ještě nebyla. A tak mi podlehlo v létě Norsko a počátkem podzimu španělské Tenerife. A díky tomu přibily zase tisíce snímků... A já začínala pociťovat frustraci, že mám ve své sbírce bezpočet nádherných fotografií a přitom vůbec nestíhám s nimi cokoli podnikat, natož z nich tvořit fotogalerie pro tyto stránky. Vytvoření jedné takové fotogalerie totiž zabere čistého času několik dní až týdny (výběr snímků často z tisíců záběrů, jejich drobná úprava, vkládání textu, vodoznaku, rámečky, loadování na web po jednom, zařazování do fotogalerií, detailní popis, řazení v rámci fotogalerie...). A tak se mi již v počítači nakupily snímky z řeckých ostrovů Chíos, Lesbos, Zakynthos a Limnos, z Chorvatska, Maroka (kde jsem byla mnohokrát), Turecka, Slovenska a aktuálně Norska a Tenerife. A to zdaleka není vše...

Další frustrace pramenila z toho, že jsem již dlouho zvažovala nákup „pořádného“ fotoaparátu s fullframe čipem. Jenže vždycky, když už jsem se pro nějaký rozhodovala – zpočátku pro Canon 5D, poté pro 6D a to zejména kvůli L objektivu Canon 24 – 105 mm, který mám – jsem nějak cítila, že to není ono. A tak jsem stále fotila Nikonem D300 a objektivem Nikkor 18 – 200 mm, který mne však velmi zlobil, již 2x byl v opravně a i po příjezdu z Tenerfie jsem opět zjistila, že nefotí, jak by měl. Až teď v zimě mi to přišlo... Jedno víkendové odpoledne jsem se pustila do výměny fotografií, kterými zdobím zdi svého bytu. Dosud tam byly úžasné snímky z Malediv, Thajska, Peru … z počátků mé fotografické činnosti. Tehdy jsem je vlastnoručně nalepila na desku z clip rámů a kolem připevnila paspartu bez jakéhokoli rámu. Jenže od té doby jsem realizovala mnoho výstav s profesionálně zpracovanými a rámovanými snímky, které již několik let leží nevyužité. A to je škoda. Tak jsem zabalila ty „okoukané“ a po zdech rozmístila ty „nové“ z výstav. A při tom mě napadlo, že by to sice chtělo fullframe, ale bylo by fajn, kdyby nebyl moc nápadný, neboť nápadný, tedy mohutný fotoaparát přitahuje pozornost a to v mnoha zemích není zrovna žádoucí. Říkala jsem si, že by bylo fajn mít mašinku rozměrů maximálně většího kompaktu s kvalitním sklem, tedy kvalitním v rámci mnou požadovaného nemalého zoomu, pro cesty zcela nezbytného. A tak jsem se začala pídit a po internetu radit. A všechny rady směřovaly k jediné značce, Sony Alfa. A já si s úsměvem vzpomněla, že mi tuto značku již asi před dvěma lety velmi vychvaloval jeden známý a horoval, že tvoří úžasné snímky. Tehdy jsem si tento fotoaparát dokonce byla vyzkoušet v obchodě, ale moc mě nezaujal, protože jsem ještě potřebovala v ruce „něco držet“ a také mě zaskočil elektronický hledáček. To se však nyní změnilo. Četla jsem recenze, které mě velmi zaujaly, a když mi i Ondřej Neff doporučil zakoupení této mašinky, už jsem neváhala. A tak mám aktuálně „miláška“ s názvem Sony A7 II a (zatím) pro mne nejzákladnější objektiv Sony 24 – 240 mm se světelností 3,5 – 6,3, který však vypadá úžasně bytelně, poctivě zpracovaný do prachu a vlhkosti ;=) Zakoupení tohoto fotoaparátu ve mně paradoxně nepodnítilo vlastní fotografování, ale touhu zpracovat a alespoň ve fotogaleriích uplatnit již pořízené snímky. Protože, proč pořizovat nové, když staré ještě leží ladem? A tak jsem se do toho pustila... V tomto okamžiku se tak můžete těšit z první nově dokončené fotogalerie řeckého ostrova Chíos. Snímky pro tento soubor jsem vybrala a připravila již před několika lety, a když jsem je nyní loadovala na photoexpo.cz, nechápala jsem u některých, proč jsem je zvolila. Prostě mi nepřišly nijak zásadně zajímavé. Ale ponechala jsem vše tak, jak jsem to vytvořila s tím, že je to prostě dokument pobytu na ostrově Chíos. Tak si fotogalerii užijte a budu ráda, když mi napíšete, jak se vám líbí. Záhy se vrhám na Tenerife. Snad mi ve zpracovávání snímků umožní pokračovat i Terapie Mysli, kolem které je práce stále stejně hodně. A vše je to úžasné ;=)

Přání do roku 2016

Vánoční a novoroční přání

Proběhla výstava ŠVÝCARSKO V OBRAZECH A VE FOTOGRAFII

Od 30. dubna až do 31. května 2013 byla veřejnosti zdarma přístupná výstava dvou autorek, Ivy Fryčové (obrazy) a Hany Růžičkové (fotografie), ŠVÝCARSKO V OBRAZECH A VE FOTOGRAFII, umístěná ve vstupní hale Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Výstava byla zahájena v pondělí 29. 4. 2013 podvečerní vernisáží, které se účastnily desítky hostů. Prostorem s mojí fotovýstavou 12 TVÁŘÍ ŠVÝCARSKA, která byla součástí společné výstavy pod výše uvedeným názvem, prošli návštěvníci do prostoru s obrazy Ivy Fryčové. Zde probíhal poetický proslov pana Vladimíra Procházky o nás obou autorkách a čtení „švýcarského příběhu“ paní Markétou Hlasivcovou. Účastníky to tu bylo doslova přeplněno. Zájem o výstavu projevila i média a to dokonce i televizní. Nechyběly rozhovory na téma Švýcarsko, fotografování, malování, cestování a někteří účastníci, kteří si všimli mých oboustranných letáčků a vizitek se ptali i na Terapii Mysli, kterou provozuji a jsem jí nyní plně vytížena. Příjemnou nezbytností pak bylo společné fotografování. A závěr večera se nemohl nést v jiném duchu než přátelsko-oslavném v příjemné restauraci nedaleko SUJB. Fotografie z vernisáže a výstavy si můžete prohlédnout ZDE. Za většinu z nich patří díky studiu Foto-Felli.