Rozhovor v bříšku

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

Věříš v život po porodu?

Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.

Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.

No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Názor k volbám 2010

Dlouho jsem přemýšlela, zda je vhodné zveřejňovat svůj názor k volbám ve svém internetovém pracovním prostoru, byť věnovaném té soukromější oblasti. Pak jsem si ale uvědomila, že výsledek voleb ovlivní nejen mne, Hanu Růžičkovou, soukromou osobu, ale také mne, Hanu Růžičkovou, fotografku, spisovatelku, cestovatelku. Takže jsem tu vlastně více než správně, v soukromé sekci pracovních stránek.

Stejně jako mnoho z vás i já řeším koho volit, mám dilema. Jsou ale věci, které vím jistě.

Určitě k volbám půjdu, protože nechci, aby za mě volili jiní a rozhodovali tak o mně beze mne.

Určitě vím, že v době, kdy je český národ otráven naší politickou scénou a jen těžko se hledá politik s čistým štítem, je nutné volit podle programů, které strany mají a které naše životy opravdu ovlivní.

Určitě budu volit stranu s pravicově zaměřeným programem. Proč? Protože chci především sama rozhodovat o tom, za co utratím peníze, které svou prací poctivě vydělám a nikoli je dávat státu, který je pak rozdělí podle svého, tedy mimo jiné i těm, kterým se na rozdíl ode mne pracovat nechce, ale jsou dost šikovní na to, aby si zajistili relativně pohodlný život ze sociálních dávek a případně práce načerno. Protože chci platit poplatky u lékaře, jelikož od té doby, co jsou zavedeny, už nemusím, když je mi mizerně, čekat hodiny v čekárně ve frontě za mnoha spoluobčany, z nichž mnohým ve skutečnosti de facto nic není, ale potřebují si popovídat, ulít se z práce apod. Protože nechci, aby náš stát, a tedy my všichni, jsme zbankrotovali a moje i následující generace se ocitly na dně a platily horentní státní dluh, jelikož jsme státní peníze díky levicové politice „projedli“. Protože nechci, aby schopní lidé, úspěšně vedoucí své firmy a dávající zaměstnání tisícům mých spoluobčanů, převáděli sídla svých firem do zahraničí ze strachu z nehorázných daní, a náš stát, tedy my všichni, pak přicházeli o užitky, které jsme mohli mít z daní těchto firem. A také protože nechci, aby zaměstnavatelé z důvodu vysokých sociálních odvodů do státních pokladen nepřijímali a naopak propouštěli své zaměstnance a kolem mne se tak šířila nezaměstnanost, neštěstí, chudoba a ti, kteří vytrvají, aby navíc ze svých daní živili prostřednictvím sociálních dávek zbytečně propuštěné. A také, protože chci, abychom všichni byli tlačeni do odpovědného života a nečekali s rukou nataženou ke státu, že ten nám něco dá. Nedá. Protože může rozdávat jen to, co si předtím od nás sám vezme.

Určitě také budu kroužkovat jména na hlasovacím lístku. Tedy pokud budu volit stranu, která se už na naší politické scéně hřeje dostatečně dlouho a potřebuje provětrat. A pokud budu volit nějakou novou, uvidíme…

A propos víte, že ve studentských volbách levice totálně prohrála? Více ZDE.

Na závěr si dovolím pár odlehčení, avšak s hlubokým poselstvím. Jsou to odkazy a texty, které ke mně přišly v posledních dnech. Netvrdím, že se vším bezvýhradně souhlasím, ale zamyslet se nad tím rozhodně stojí za to. A prosím, volte a volte se zodpovědností.

Pohádka o 13 důchodech od Miloše Knora

Přemluv bábu od Marty Issové a Jirky Mádla

Vzkaz zaměstnavatele

Průmyslové zóny - Paroubek  v akci

Volba prezidenta versus volby 2010

Vývoj zadlužení státu versus vlády 1993 - 2008

Volební rozhodovací strom

Test - Koho volit

Oslava narozenin

Tento pátek 4. prosince jsem oslavila výjimečné narozeniny. A rozhodla jsem si to společně se svými přáteli řádně užít. Zaplnili jsme menší sympatickou čajovnu Mombassa, kde se po úvodním vzájemném představování, obdarovávání oslavenkyně a obdivování marcipánovo-čokoládovo-vanilkového dortu rozjela bujará oslava plná výborného jídla, dobrého pití, dýmu z vodní dýmky – které jsem jako jinak naprostý nekuřák zcela propadla - hry na kytaru, ukulele a dynamického i pomalého tance. Zábava trvala až do rána…

Pozvání na oslavu přijali i mí dva skvělí přátelé z fotografického světa – Jiří Heller, nejen skvělý fotograf, ale i zanícený hráč na didgeridoo, který nás obohatil úžasnou hrou na tento australský nástroj (10. prosince můžete navštívit didgeridoo koncert našeho „virtuosa“ Ondřeje Smeykala, více na http://www.wwg.cz/) a Zbyněk Maděryč, brněnský bohém s neuvěřitelným talentem fotit pěkné bahnité akty (více na http://www.maderyc.cz/).

Nahlédnout do mého soukromého života a shlédnout fotografie z oslavy můžete ZDE.